Zájemcům o členství v našem řádu jsou určena slova Velikého Mistra Předchůdce Veliké Lóže České Republiky Petra Jirounka:
„Zájemce, který žádá o vstup do Řádu, nazývají svobodní zednáři hledajícím. Toto pojmenování vychází ze symbolického pohledu na člověka, hledajícího světlo. Adeptů bývá většinou hodně, avšak jen málo z nich hledá to světlo, které mu lóže je schopna poskytnout. Často totiž přicházejí lidé, hledající různé výhody, přátelství významných osob, bohatých podnikatelů či vlivných politiků. Poznat, zda jde o skutečného a upřímného hledajícího, či o člověka ženoucího se jen za možným ziskem, bývá někdy obtížné. Proto bývají hledající ve velké většině vybíráni zkušenými zednáři mistry z okruhu svých přátel. To však neznamená, že ostatním zájemcům jsou dveře zednářských dílen navždy uzavřeny.
Členem řádu se může stát každý muž dobrých mravů, jakékoliv rasy a jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Zednářství ponechává svým členům naprostou náboženskou svobodu. Jedinou, ale zcela zásadní podmínkou je však víra ve Vyšší Moc, kterou zednáři nazývají Velkým Architektem Všehomíra (Vesmíru). Je ponecháno na každém, aby tento termín interpretoval podle svých vlastních představ. Může to být Bůh kteréhokoliv světového náboženství, může to však být i víra v přírodní zákony, které byly hned na počátku tak dokonale promyšleny, že umožnily vznik a vývoj Vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty. Má-li totiž pojem bratrství mezi členy řádu být zachován, pak musí každý zednář respektovat názory, smýšlení i náboženská přesvědčení ostatních členů řádu. Princip Velkého Architekta se tak stává jakýmsi společným jmenovatelem víry zednářů všech vyznání.
Zednář by se ve svém životě měl vždy řídit základními morálními a etickými principy, aby tak svým chováním byl vzorem svému okolí. Má dbát o dodržování práva a zákonů své země, nebo země, ve které žije.
Zednář pomáhá slabším, chudým a nemocným a nerozlišuje lidi podle jejich společenské, náboženské nebo etnické příslušnosti. Souhrnem by se snad dnešní svobodný zednář dal charakterizovat jako rytíř moderní doby, nebo jako džentlmen.
Vy, kteří cítíte spřízněnost výše uvedených morálních a etických zásad se svým vlastním přesvědčením, i vy, kteří hledáte odpovědi na otázky, které si občas pokládáte, (a možná, že i na ty, které jste si zatím ještě nepoložili), vy všichni, kteří se o zednářství upřímně zajímáte, můžete se nám, zcela nezávazně, ozvat přes e-mail nebo formulář“
Pro vážné zájemce jsme připravili řadu otázek a odpovědí. Nenajdete-li tam hledanou informaci, můžete se obrátit na e-mailovou adresu VLČR. Spíše však doporučujeme, abyste si vybrali některou konkrétní lóži a obrátili se přímo na ni. O přijetí nového člena totiž rozhoduje především lóže; Veliká Lóže pouze uděluje konečný souhlas.
Často kladené dotazy Hledajících
Kdo se může stát zednářem?
O členství v Řádu se může ucházet každý muž zralého věku, dobrých mravů, jakékoliv rasy a jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Má být svobodomyslný, dobrý občan, tolerantní povahy, ve svém úsudku svobodný a nezávislý, věřířící v nejvyšší bytost a respektující mravní zákony dané lidem její tvůrčí silou.
Zednářství ponechává svým členům naprostou náboženskou svobodu. Zcela zásadní podmínkou je však víra ve vyšší moc, kterou zednáři nazývají Velkým Stavitelem Vesmíru. Je ponecháno na každém, aby tento termín interpretoval podle svých vlastních představ. Může to být Bůh kteréhokoliv světového náboženství, může to však být i víra v přírodní zákony, které byly hned na počátku času vyšší inteligencí promyšleny a nastaveny tak, aby umožnily vznik a vývoj vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty.
Jaké jsou konkrétní podmínky přijetí?
Zralým věkem se rozumí minimálně 21 let, ale nejde jen o věk fyzický, ale především o jakousi osobnostní vyzrálost.
Svobodou rozumíme především svobodu myšlení a rozhodování, tedy uchazeč nesmí být nikým a ničím ovládán či manipulován (sekty, totalitní ideologie apod.). Jasným znakem nesvobodnosti je např. alkoholismus, drogová, nebo jakákoliv jiná patologická závislost. V neposlední řadě musí být uchazeč svobodný i ekonomicky, tzn. musí být schopen poctivě uživit sebe a svou rodinu a nebýt závislý na milodarech.
Tolerance v našem pojetí znamená respekt k odlišnosti. Má-li totiž pojem bratrství mezi členy Řádu být zachován, musí každý zednář respektovat názory, smýšlení i náboženská přesvědčení ostatních členů Řádu, byť se od jeho vlastních liší. V lóžích spolu svorně zasedají katolíci a evengelíci, Židé a muslimové, voliči pravicových i levicových stran. Do zednářství mají vstupovat jen lidé, kteří se nad tyto rozdíly dokážou povznést.
Co jsou dobré mravy a dobrá pověst, je snad každému jasné – minimalistickým požadavkem v tomto směru je trestní a občanská bezúhonnost (od uchazečů narozených do r. 1971 žádáme předložení lustračního osvědčení). Uchazeč dále nesmí být členem či stoupencem žádné organizace či hnutí, směřujícího k potlačení lidských a občanských práv a svobod, hlásajícího rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou nenávist či nerovnost.
Podmínkou členství naopak není např. nějaký dosažený stupeň vzdělání, pozice ve společnosti, politická, etnická, církevní či jakákoli jiná příslušnost.
Jak je možné se stát zednářem?
Obvykle vyhledávají sami zednáři vhodné kandidáty ve svém okolí. Ty, kteří mají popsané vlastnosti, osobně oslovují a projeví-li o Řád zájem, vedou s nimi rozhovory směřující k podání žádosti o přijetí. Dnes je možné projevit zájem i prostřednictvím Internetu. Stránky lóží obsahují adresy pro korespondenci. Je pochopitelné, že vzájemné seznamování takových zájemců s Řádem bude delší, než u lidí z osobního okolí zednářů. Ať je však první kontakt učiněn z kterékoli strany, je pro přijetí nezbytné, aby se některý z členů lóže (mistrů) za uchazeče osobně zaručil. To vyžaduje důkladnou osobní znalost uchazeče, neboť ručitelství je neobyčejně odpovědná role. Ručitel totiž musí o přijetí kandidáta přesvědčit celou lóži. Při tom, obrazně řečeno, „nese i svou zednářskou kůži na trh“.
Jaké jsou povinnosti přijatého zednáře?
Do jisté míry se to odvíjí od uděleného stupně: učeň se má hlavně učit, tovaryš pomáhat a sbírat zkušenosti, mistr zodpovědně zastávat svěřený úřad. Některé základní povinnosti jsou však pro všechny stejné. Jsou to především (vedle obecných zásad morálních) povinnost docházková (zednář, který do lóže nechodí, do ní neměl ani vstupovat) a povinnost včas platit členské příspěvky. Ty nejsou nijak závratně vysoké, ale zase to nejsou „drobné ze zadní kapsy“ (v jednotlivých lóžích se mohou lišit, ale obvykle se pohybují v řádu jednotek tisíc Kč ročně).
Lze z Řádu vystoupit?
Ano, ale uchazeč, který se takto ptá, by měl důkladně zvážit, zda do něj chce opravdu vstoupit. Je to jako kdyby se někdo ženil už s myšlenkou na rozvod.
Zde je třeba připomenout, že ani vystoupení z Řádu nezbavuje zednáře slibu mlčenlivosti o zednářských tajemstvích. Samozřejmě si uvědomujeme, že tato povinnost není nijak vymáhatelná a zůstává v rovině morální.